Dopis Mostu
Milý Moste,
jsi nové město, některými jsi celé připodobňováno sídlišti. A vlastně jím jsi. Kolik vesnic je v tobě spojených?
Zajímalo by mě kolik lidí si na tebe uchovává vzpomínky. Jak jsi rostlo a sílilo. Jak v tobě nalézalo domov víc a víc lidí. Řekni mi něco, co je ve tvých vzpomínkách. Co jsi si zapamatovalo o lidech, kteří v tobě žili a žijí. Kolik útrap jsi od nich muselo prožít? Kolikrát tě hanobili, kolikrát tě proklínali. Řekni co je tvá minulost?
Nevíš? Neznáš ji? Ano, ztratilo jsi ji. Ti lidé, kterým teď dostáváš domov, snad i pocit bezpečí, ti kterým jsi se stal útočištěm, ti kteří tě s neskrývaným odporem zvou svým domovem, ti zničili tvou minulost. Proč tě proklínají? Můžeš snad za to? Je mi líto, že nemůžeš odpovědět. Kolik by se toho člověk o sobě samém dozvěděl.
Teď jsou lidé smutní. Říkají, že jsou nešťastní, že město, které si sami nově postavili, jim nemůže dát to co potřebují. Ale dávají oni tobě to co potřebuješ? Dáváme ti my co potřebuješ? Lidé si myslí, že jsi zlé, ale ty jen dýcháš minulostí činů. Zachytil jsi co se v tobě stalo a jen jim to ukazuješ a připomínáš. A myslím, že za to vážně nemůžeš. Můžeš snad vést člověka k nepochopitelným činům? Nemůžeš, vždyť jsi jen dům vedle domu. Možná můžeš ovlivnit pocity člověka, ale ovlivnit člověka, aby udělal něco nesmyslného nemůžeš ty, ale to co do tebe lidé již dříve zapsali.
Hodně se ti dovím a obdivuji tě. Vždyť kolik zlých slov už bylo o tobě řečeno, kolik prokletí mělo padnout na tvou hlavu? Řekni! Kolik! A i přes to se o nás staráš, neodplácíš nám zlem, dáváš nám domov a já jsem ti za to vděčná. A přeji ti, aby si jednou všichni uvědomili, že vlastně za nic nemůžeš, že to je na nich jaké vlastně budeš. Buď silné a vydrž. Dobře to dopadne.