Školní strašidllo
Každou noc s ve škole objevoval přízrak. Byl bílý, malý. Pan školník tvrdil, že je to malý kluk s brýlemi. Chodí po škole a neustále opakuje texty z učebnic.. Násobilku a vyjmenovaná slova, když je unavený, ale když má spoustu energie, lítá ze třídy do třídy a opakuje chemii, přírodopis, dějepis, ale ze všeho nejradši má jazyky, češtinu, angličtinu, němčinu, ruštinu, italštinu, španělštinu a tak dále. Neustále omýlá slovíčka, nebo gramatiku. Takový šprt. No a jak odbije půlnoc, zmizí v přírodopisném kabinetě a není po něm ani památky.
Jednoho dne se parta dětí rozhodla, že zůstanou ve škole přes noc, aby viděli školní strašdlo. Byla to dvě děvčata a tři chlapci. Děvčata nejprve nechtěla, ale zvědavost zvítězila nad strachem.
Zavřeli se v tělocvičně a počkali až odejdou paní uklizečky a pan ředitel a potichu se plížili k přírodopisnému kabinetu, ve kterém se mělo strašidlo schovávat. Prý se objevuje v deset hodin. Čekali. Najednou uslyšeli kroky. To už je to strašidlo? Ne, něco ještě horšího, pan školník. Chodil s baterkou a prohlížel všechny místnosti na škole, i přírodopisný kabynet. Je sice pravda, že se mu do něj nechtělo, vždyť tam straší, ale musel. Školního strašidla se bál, jako malého ho ve škole měli rády špatné námky.
Rychle prohlédnul celý kabinet. Kužel světla z baterky se mihnul těsně vedle od dětí. No to tedy měli štěstí. Pan školník za sebou rychle zavřel dveře a vysokou rychlostí odkráčel prič. A tak děti čekali dál. Trochu se báli. Je ten duch zlý?
Najednou věžní hodiny odbily deset hodin. U kostry to nějak podivně bliklo a nejednou se tam objevil mladý chlapec s brýlemi, přesně jak ho popisoval pan školník. Nejprve se ho lekli, ale po chvíli nevěděli proč, vždyť vypadá tak mile.
Chvíli chodil po kabinetu a pak se zastavil u otevřených učebnic přírodopisu a začal si vnich číst. Malý duch stál zády k dětem a tak vylezli ze svého úkrytu, aby se na něj lépe podívali. Najednou jeden z chlapců zakopl o přírodopisné mapky, které leželi všude po zemi. Strašidlo se leklo a vystrašeně se na ně podívalo. Všichni si už mysleli, že je to stracené, ale nejpohotovější z chlapců se rychle nadechl: "Neboj se, my jsme tě chtěli jen poznat. Hodně jsme o tobě slyšeli, ale neviděli tě a tak jsme se rozhodli, že se s tebou seznámíme." strašidlo se na ně trochu vyplašeně dívalo. Nejprve totiž viděl chlapce, kterých se lekl, ale pak spatřil i dívky a trošku se mu ulevilo.
Díval se na děti, byl celý bledý nejen proto, že byl duch, ale i proto, že byl vyděšený. Najednou se na ně usmál: " Už dlouho jsem si s někým nepovídal, to víte, každý se mě bojí." Měl takový příjemný hlas.
Děti byly překvapené. Oni si povídají se strašidlem! A dokonce škkolní. To je neuvěřitelné. Každý si myslí, že duchové neexistují a školník, že je blázen. A jestli to budou někomu vyprávět, bude si o nich myslet, že jsou také blázni. Nejprve si spolu povídali, jako děti, které se teprve poznávají, ale po chvíli začali vtipkovat. Vůbec si nepřipadali jako se "šprtem". Byl milý a nepokazil zábavu. Pak mu řekli, že je až moc strašidelný a že se by měl nekdy objevit ve třídě, ale ne jen tak z čista jasna, ale přijít normáně. Děti by si ho jistě oblíbily.
Malé školní strašidýlko o to mdost přemýšlelo. Dokonce už v noci nestrašilo, jak pořád nad tí myslel.
Jednoho dne se ve škole objevil nový spolužák. Nikdo, ani pan ředitel nevěděl od kud je. Pan školník tvrdil, že je to ten duch co ho viděl. Najednou k němu přiběhli děti z party, se kterými si povídl. Byly nadšeni. Všechno vysvětlily. Pan školník se moc bál, ale když zjistil, že strašidýlko je milé a nikomu neublíží, začal se s ním bavit.
Do dvou dnů bylo strašidýlko velice oblíbené. Každý si s ním chtěl povídat a když někomu něco nešlo, nebo to nechépal, šel za strašidýlkem a on mu pomohl. Samozřejmě, že si potřeboval odpočinout po ttom náročném dni, kdy se mu věnovali všechny děti. Atak po nocích potichu chodil chodbami, místo pana školníka a hlídal, jestli se tam nechce vkrást nějaký zloděj.
A když náhodou chybí nějká paní učitelka, nebo pan učite, jde pan ředitel za strašidýlkem a porposí ho, jestli by nemohl zaskočit.
Ale hlavní je, že je to tajemství celé školy. Nikdo až na žáky a učitele se nesmí dovědět o strašidýlku, aby ho nějaký šílený vědec nechtěl zkoumat.
Od té doby se na škole všem moc dařilo a všichni byli moc chytří.