Odpověď
Jen co vidím tvou tvář,
jen co čtu tvé verše,
cítím v srdci zář,
otvírají se mi dveře.
Dveře vedou do neznáma,
tyhle dveře vedou k tobě,
možná, že je ze mě dáma,
ale navždy tě mám v sobě.
Nebojím se dálky mezi námi,
bojím se, že jiný mě dostane,
protože některé dámy,
chtějí mít přítele vznešené.
Ale já nechci být jako ony,
co nemají v srdci lásku,
chci aby bylo my,
i když to je vše na vlásku.
Chci zase sedět v lese hlubokém,
za tmy kdy se prý člověk má bát,
slyšet tvůj hlas, být v náručí tvém,
jediné co je slyšet, větřík vát.